Invaze sršně asijské v Česku: Jak ji bezpečně rozpoznat, ochránit včely a jaké hrozby číhají v úlu

Znát svého nepřítele platí u sršně asijské dvojnásob

V říjnu loňského roku a opět letos v srpnu byl v České republice zaznamenán výskyt invazivní sršně asijské (vespa velutina), která decimuje populaci včel v západní Evropě. Bylo by naivní si myslet, že se jednalo o ojedinělý a poslední případ. Sršeň asijská je v současnosti usazená tzv. za humny, podél naší západní hranice. Jelikož se její populace posouvá každým rokem o 60 až 100 km, je nezbytné, abychom se na její přítomnost připravili.

Čeští vědci zahájili koordinovaný monitoring

První krok k účinnému monitoringu sršně asijské udělali čeští přírodovědci umístěním pastí na vytipovaných místech na Plzeňsku, poblíž výskytu prvního hnízda a podél dálnice D5. Objevit se však může prakticky kdekoliv. Její šíření je totiž dané nejen přirozenou migrací a hledáním nových teritorií, ale i rozvinutou dopravou. Ostatně několik zavlečených jedinců bylo u nás objeveno začátkem tohoto roku v blízkosti logistických skladů.

Cesta z Asie do Evropy

Sršeň asijská byla do Evropy poprvé zavlečena spolu se zbožím z Číny. Poprvé se objevila na jihozápadě Francie.  Za posledních 20 let se rozšířila do Španělska, Portugalska, Itálie, Velké Británie, Belgie a Německa. Její výskyt se tak očekává na západě Čech. Nicméně není vyloučené rozšíření i do dalších regionů.

Cílený boj místo všeobecné paniky

Pro účinný boj s tímto nepůvodním druhem je třeba zapojení nejen vědecké obce, přírodovědců a ochránců přírody, ale i široké veřejnosti. Primární je rozpoznání sršně asijské pro následnou lokalizaci hnízd a jejich zničení. Na rozdíl od sršně obecné, která je jediným původním zástupcem svého druhu v Evropě, je sršeň asijská menší. Hlavička s hrudí je černá, na zadečku je viditelný široký žlutý pruh a charakteristické jsou žluté konce nohou.

V případě výskytu sršně asijské je nutné informovat Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR na emailovou adresu invaznidruhy@nature.cz. Pokud byste měli podezření na výskyt sršního hnízda, je vždy nutné volat hasičský záchranný sbor ČR, který je na likvidaci nebezpečného hmyzu vybaven.

Ochrana včelstev jako priorita

Zvláště zpozornět by měli včelaři z blízkosti výskytu posledních hnízd, jejichž včelstva jsou přítomností sršně asijského nejvíce ohrožena. Kromě zvýšené opatrnosti a pozorování, bude v budoucnu možné rozmístit kolem úlů monitorovací pasti. Selektivní pasti, které umožní menšímu hmyzu z pasti vylézt, v současnosti testuje Agentura ochrany a přírody ČR, spolu se selektivními pastmi dováženými naší společností z Francie. Dovážíme rovněž speciální roztoky pro přilákání sršně, které účinkují výrazně lépe, než podomácku namíchané směsi. Při zaznamenání přítomnosti sršně asijské se doporučuje zmenšit velikost česna na 5,5 mm, aby se sršeň nedostala do úlu. Ani to však včely kompletně neochrání. V letním období, kdy sršeň potřebuje vysoké dávky bílkovin pro výživu plodů, jsou schopné ve skupinách napadat včely vracející se do úlu i za letu. Zvýšená opatrnost, monitoring a likvidace hnízd však dokáže redukovat populaci sršně asijského na únosnou míru.

Kritické je léto a časný podzim

Aby byl včelař schopen předvídat riziko spojené s šířením sršně asijské, je dobré znát životní cyklus tohoto druhu. Zjara se po období hibernace probouzí zakladatelka hnízda neboli královna. Prvně si z rozmělněného dřeva sestaví tzv. primární hnízdo, kam naklade první desítku vajíček, ze kterých se vyvinou pohlavně nedospělé samice, tzv. dělnice. Počátky nové generace jsou velmi křehké. Královna musí zvládnout stavbu hnízda, stará se o jeho čistotu, klade vajíčka, shánění potravu a pečuje o plody, navíc musí sama udržet konstantní teplotu 30 ºC nutnou pro zdárný vývoj plodů. V tuto dobu hrozí královně nespočet nebezpečí; nemoci, likvidace predátorem nebo napadení vlastním druhem v rámci konkurenčního boje o ovládnutí daného teritoria. V případě úhynu královny zaniká celá kolonie. To platí nejen v období zakládání hnízda, ale i během jara a léta, kdy se rodí pouze pohlavně nedospělé samice. Ty postupně přebírají povinnosti královny, která se může posléze stáhnout do hnízda, kde výhradně klade vajíčka dalších a dalších dělnic. S růstem populace se rozšiřuje hnízdo z pouhým pár centimetrů v počátku sezóny, až po jeden metr v jejím závěru. S růstem sršní populace narůstá i potřeba potravy bohaté na bílkoviny. A zde přichází hlavní riziko pro včelaře. Úly jsou totiž doslova hostinou pro sršně asijské. Zjara sršním stačí strava bohatá na cukry. Zvýšená potřeba bílkovin přichází až v létě, na což je nutné pamatovat. Pasti na bázi sladkých roztoků tak lépe fungují na jaře než v létě, kdy sršní preferují stravu bohatou na bílkoviny.

Od září do prosince se začnou v hnízdě rodit pohlavně dospělí jedinci, jak samci, tak samice. V průběhu podzimu se zvětšuje počet budoucích královen v neprospěch dělnic. Ty vylétají z hnízda, nechají se oplodnit samcem a poté si najdou úkryt k přezimování. Na konci podzimu pak celá kolonie zaniká. Novou kolonii zakládají královny až po přezimování. Počet královen závisí na četnosti kolonie, ale zpravidla jedno hnízdo vyprodukuje v průměru 350 královen, které jsou v další sezóně schopné založit nové kolonie. Proto je aktivní boj s tímto druhem pro snížení jejich populace naprosto zásadní.

Obávaná hnízda majestátních rozměrů

Samotné hnízdo si sršeň asijská může postavit na velmi rozmanitých místech: pod okapy, pod střechami, v zahradních domcích, ve sklepích, ale i na stromech ve výškách až 30 metrů. Rády se usazují podél vodních toků, kde se mnohdy nachází velká koncentrace hnízd a to až 20 na jeden km². Hnízda na stromech a keřích mají charakteristický tvar kapky, který může koncem sezóny dosahovat až jednoho metru a průměru až 70 cm. Přílišné obavy nejsou v tuto chvíli na místě, ale bdělost nás všech určitě ano.

Včely neohrožuje jen sršeň asijská

Včely jsou v dnešní době ohroženy celou řadou nepříznivých vlivů, z nichž mnohé souvisí s činností člověka a jeho vlivem na životní prostředí včel. Výzvou pro každého chovatele je včelstva před těmito vlivy ochránit, a to nejen ve svém zájmu, ale i v zájmu zachování zdravé populace ve svém okolí. Jednou ze základních povinností každého včelaře je důsledně ošetřovat včelstvo proti varoáze. Toto parazitální napadení roztočem Varroa destructor (česky kleštík zhoubný) je v současnosti hlavní příčinnou úhynu a oslabování včelstev v Evropě. Kleštík pochází z Asie, kde parazitoval výhradně na včele východní, která si proti němu vybudovala rezistenci. U evropských včel prozatím nezbývá, než výskyt kleštíka pravidelně kontrolovat a včelstva průběžně ošetřovat.

Moderní přístupy k léčení varroázy

Postupů pro redukci zamoření kleštíkem je celá řada – od biologických, zootechnologických až po chemické. Často je nutné nasadit více postupů v různých obdobích roku, případně jednotlivé metody odborně kombinovat. Mezi často využívané biologické přístupy, používané v podzimním období, patří aplikace kyseliny mravenčí nebo šťavelové, případně v kombinaci s esenciálními oleji nebo glycerolem, který pomáhá přichycení účinné látky na těla včel.

Jednou z alternativ jsou dlouhodobě působící chemické prostředky, které se umisťují do úlu ve formě plastových pásků, z nichž se účinná látka uvolňuje postupně a ničí tak několik po sobě jdoucích generací roztoče. Pokud monitoring naznačí nebezpečný nárůst zamoření v jarním období či v průběhu snůšky, je vhodné tuto metodu aplikovat ihned po stočení medu ještě v letním období. Výhodou této metody je nenáročnost, velká účinnost a oproti fumigaci i větší bezpečnost pro včelaře.

U chemických postupů je nutné k aplikaci léčebné látky přistupovat zodpovědně, aby nedocházelo ke vzniku nežádoucí rezistenci. Řada moderních léčivých prostředků je již navržena s ohledem na minimalizaci rizika vzniku rezistence – samozřejmostí by však mělo být dodržování předepsaných množství a postupů. Podobně jako u vzniku rezistence na antibiotika je největším rizikem vystavování včel nesprávným dávkám léčiva po nepřiměřeně dlouhou dobu.